Ďábel (ZLO) je padlým andělem v křesťanské tradici, ale ne v judaismu. Ďábel v judaismu neexistuje vůbec, nanejvýš v židovském folklóru. A neexistoval nikdy. Avšak existuje "satan" (ha-satan) - toto označení se objevuje v hebrejské Bibli třináctkrát (především v Knize Jób). "Satan" není - tak jako v jiných monoteistických náboženstvích - silným nepřítelem Boha, nebo vzbouřeným andělem, ale označuje "protivníka", nebo "vyzývajícího (k postoupení zkoušky)". Přirovnáván je rovněž k obžalovateli. Je to anděl, který ztělesňuje lidské výzvy. Výzvy pocházející z přirozenosti člověka. Tak jako jiní andělé, nemá vlastní vůli. Andělé v Tóře jsou zformováni definitivně, každý z nich vykonává svůj úkol a nejsou schopni se zdokonalit, tak jako lidé. V souvislosti s tím nepodléhají morálnímu odsudkům jako lidé, neboť nemohou vybírat mezi dobrem a zlem. Satan nemá žádné démonické vlastnosti. Vykonává výlučně boží příkazy, nebo dělá to, na co mu Bůh dovolí (Kniha Jób). Jeho zadáním je působení na člověka tak, aby lidské volby mezi zlem a dobrem byly výraznější, významnější. Symbolizuje ty instinkty a predispozice, které musí člověk překonat, aby si vybral, co je správné. Tyto predispozice způsobují, že výběr dobra je obyčejně vždy těžším volbou, než výběr zla, nebo lhostejnosti. Kdyby neexistovaly vlastnosti, které symbolizuje satan, lidem by nepříslušela zásluha za konáníní dobra, protože konání dobra by bylo logickou samozřejmostí, přirozenou a nevymáhající žádného úsilí. Antropomorfizace anděla Satana v Tóře, čili dodávání mu vlastností a neřestí lidských, je literárním způsobem, přibližujícím dávným národům ideu etického monoteismu. Nelze ji doslovně interpretowat. Kabalistické dílo Zohar porovnává satana ke krásné ženě, kterou zaměstnal král, aby zkoušela svést jeho syna, protože král chce vyzkoušet vštípené mu morální zásady. I král i svůdkyně - tvrdí Zohar - touží, aby syn nepodlehl a zachoval se v souladu se zásadami. Oba jsou si jednak vědomi, že zásady mají význam jen tehdy, kdy jejich dodržování vymáhá odříkání a překonání vlastních slabostí. Řecké slovo DIABOLOS se v hebrejštině neobjevuje. Zato hebrejské SATAN je řeckým SATANAS. Hebrejské texty psali hebrejci ve své mateřštině, avšak texty řecké psali v jazyce cizím. Často ale do něj vkládali hebrejská slova, přizpůsobujíc je stylistice cizího jazyka.
